Po zhlédnutí filmu jsem, asi jako většina diváků, přemýšlel, jak asi chutnají hamburgery z tohoto podniku. Poté jsem, opět asi jako většina diváků :), na hamburger a celý White Castle pozapomněl. Až po letech jsem v jednom pořadu vysílaném americkou televizní stanicí Food network Chanel (Pozn. TV stanice v U.S.A. vysílá pořady o jídle, restauracích a vaření) zhlédl pořad právě o tomto řetězci rychlého občerstvení. Ač se nejednalo o reklamu, ale spíše něco jako dokument, tak postup přípravy burgerů a jejich chuť velmi vyzdvihovali a já opět začal přemýšlet, jak pokrmy z tohoto fastfoodu asi chutnají. Zajímavá a nová byla pro mě informace, že tento řetězec byl založen již v roce 1921 a množství poboček bylo z kraje jeho existence na tu dobu zcela nevídané. White Castle byl první pravý americký fastfood, který vytvořil a zakotvil pravidla tohoto typu stravování. Až dlouho po jeho založení začali vznikat ostatní fastfoody, jako třeba Mc Donalds, Wendys a další. Po skončení pořadu jsem se začal pídit po tom, kde bych našel nebližší možnou pobočku tohoto řetězce a zjistil jsem, že ve většině států U.S.A. se pobočky již nenachází. A ve státech, kde se náchází, se jedná spíše o ne zcela běžný fastfood, navíc ještě umístěný v méně prestižních částech měst. Tak jsem začal přemýšlet, co udělalo ze z dřívějšího fenoménu a lídra trhu "pomalu vymírající druh". Že by jen nedostatečný marketing ve srovnání s nově vznikající konkurencí, kvalita jídla nebo něco jiného?
Před několik dny jsem náhodou narazil na White Castle v jedné z méně bezpečných čtvrtí města Mineapolis, když jsme se vraceli z výletu ze Seatlu. Okamžitě se mi vybavili nejen vzpomínky na zcela jistě nezapomenutelný film, ale i na dokument a rovněž jsem zatoužil pokusit se zjistit odpověď na otázku, co asi stojí za pomalým úpadkem tohoto podniku. I přesto, že bylo něco kolem půlnoci, tak jsem neváhal a zamířil autem k okénku Drive In. Téměř okamžitě jsem zjistil, že hamburger běžné velikosti v nabídce asi nenajdu. Celé menu je totiž postavené na tzn. sliderech, což jsou vlastně malé hamburgery (Pozn. velikost jednoho je cca 1/4 hamburgeru běžné velikosti). Můžete si vybrat mezi menu se dvěma, čtyřmi, šesti, osmi, čtrnácti,… slidery. Volit můžete varianty se sýrem, slaninou, anebo dokonce i s dvojitým masem. Stejně, jako ve většině ostatních podniků, můžete si i zde nechat hamburger zdarma upravit dle vlastní chuti (přidat cibuli, majonézu, atd.). Každé menu je navíc servírováno s hranolky a nápojem. Kromě hovězího můžete mít i kuřecí sandwich, který je z mletého masa a je servírován opět formou sliderů s hranolky a nápojem.
Já se rozhodl ochutnat to, co kdysi přineslo tomuto podniku slávu a založilo obecný pojem fastfood. Objednal jsem si menu se čtyřmi slider (dohromady asi jako jeden burger střední velikosti) se sýrem, hranolky a Cherry Coca-Colou. Poté, co jsme dojeli domů, jsem ještě teplý balíček netrpělivě otevřel. Mile mě překvapilo, že jsou burgery baleny v jakémsi "dvoubalení", které je potřeba před konzumací roztrhnout uprostřed. Po ochutnání mi ovšem spadl úsměv a rychle vyprchalo prvotní nadšení. Burger chutnal jako něco, co s burgerem nemá nic společného. Přestože, je grilovaný s velkým množstvím oleje (takže by se skoro dalo říci spíše smažený), tak chutnal jako levné, vařené maso, neurčitého původu (hovězí, vepřové, nebo?). Velmi silně vystihoval mojí představu, jak asi chutná konzerva krmiva pro psy. Poté jsme jeden burger otevřel a usmál se na mě tenký plátek masa čtveratého tvaru a růžové barvy, jehož typickým znakem bylo 5 důlků z vrchní strany (z jakého důvodu netuším). Bohužel ani jeho zápach, který se okamžitě dostavil, nepomohl celkovému požitku. Po spořádání prvního hamburgeru jsem nevycházel z údivu, jak se něco takového může vůbec prodávat a jak si to může někdo koupit. Burgery ze všech ostatních fastfoodů, které jsem doposud vyzkoušel, byly nesrovnatelně lepší. Jelikož se dle televizního dokumentu stále připravují hamburgery ve White Castlu dle tradiční receptury, tak si myslím, že jsem našel odpověď na otázku, co stojí za pomalým upadáním tohoto fastfoodu. Je to zcela jednoznačně jeho chuť, která dnes již nemůže konkurovat chuti konkurenčním podniků. Ani dobré hranolky se zajímavě zabalenými burgery nezvrátí negativní zážitek z pokrmů samotných. Když tento řetězec prvně otevřel, tak šlo o senzaci, protože stravování formou fastfoodu do té doby ve své podstatě neexistovalo a chuť jeho produktů byla díky tomuto faktu sekundární záležitostí. V dnešní době je situace opačná. Nikdo již nepůjde do fastfoodu, jen protože je to fastfood, ale protože mu tam chutná. A jelikož White Castle pobočky spíše uzavírá, než otvírá, tak se jedná o zcela zřetelnou reflexi společnosti, pro kterou již není chuť těchto burgerů vyhovující. Vtipný a populární film nejspíše přiláká většinu zvědavců jen jednou, poté se již asi vracet nebudou.
Pokud jste milovníci výše zmíněného filmu, tak do White Castelu klidně zamiřte. Najdete zde ale jen jakousi nostalgii, za kterou Vám Vaše chuťové buňky zcela jistě nepoděkuji.
Tomáš Slepička, Americká Jazykovka